A i r a & p r a x e :: Aira a Ester

12 měsíců

Z Airy už je velká holka. Absolvovala své první hárání, a to přesně v 9,5 měsíci. Trvalo celý měsíc. Vytvořily se jí struky, z celkem deseti dva zakrněly, ale i osm je dostatečný počet :-) Těsně po hárání se kolem posledních čtyř objevily malé zarudlé flíčky, něco mezi odřeninou a modřinou. O tomto jsem se radila s chovatelkou Pavlou, naštěstí šlo o běžnou věc - finální fázi vývoje struků - a flíčky za pár dní samy zmizely.

Co se poslušnosti týče, tak během hárání jsme ji trénovali hlavně doma, protože venku Aira byla stále na dlouhém vodítku, aby "nedošlo k nehodě" s jiným psem :-) Dopilovali jsme přinášení, které předtím brala více jako hru a s aportem vždy odběhla a vyžadovala abych za ní běhala. Chůze u nohy bez vodítka je už také 100% (nad menším napomínáním přivírám oko:-) a už i přivolání je opět bez chyby. Taky si chválím poslušnost Airy po povelu FUJ - využíváme jej hlavně venku, kdy Aira s oblibou schramstne na co přijde. Naposledy se to hodně hodilo, když se pokusila pochroupat mrtvé holátko (ble), takže mám jistotu, že cokoliv co má v tlamě, pustí na zem, když já chci. I trajně ukradenou ponožku :-) Při hře jsme vypilovali povely DRŽ a PUSŤ, které teď aplikujeme při aportování. V blízké době se pustíme do opakování pohybů při hledání (doleva a doprava při hvizdu s píšťalky a pokynutí rukou na stranu), abychom byli připraveni na jarní svod a zkoušky vloh.

Velkým pomocníkem mi je stará kniha o výcviku ohařů, kterou jsem při úklidu náhodou našla v knihovně rodičů. A jsem každým dnem chytřejší a chytřejší a tak můžeme poctivě vychovávat a cvičit toho našeho ohaře :))

5,5 měsíce

Aira v poslední době prožila dvě stěhování, ze Šumperka do provizorního dvouměsíčního bydlení, a nyní do bydlení, které mám zhruba na tři až čtyři měsíce. Byla ve stresu ze změny prostředí a přestala na pár dní žrát. Jako na potvoru to bylo před výstavou, takže byla pohublá a unavenější. Konkrétně na výstavě to mělo trošku plus - byla kliná a nedivočila, ovšem na druhou stranu jsem ji na postoj nenalákala na nic dobrého, protože prostě neměla chuť. Nyní jsem ji spravila na masu a rýži, rohlících, a postupně přecházíme zpět na granule.

Co se výcviku týče, před výstavou jsem se zaměřila hlavně na postoj, a na běh a chůzi na vodítku. Hodně nám v tom pomohl popruh, který jsem Aiře začala dávat místo obojku, tím pádem se pro mě stala ovladatelnější a přestala tahat.

Z loveckého výcviku si poprvé přičichla k pernaté, a to v Blatničce u Uh. Hradiště na lovu kačen, a od té doby se vrhá po všech holubech, kosech, a po všem, co má peří. Při jednou venčení chytla kosa do mordy a nechtěla pustit ani za nic. Dále mě potěšilo, když při jedné procházce ucítila vzdálenou srnu a vystavila ji na dálku. Srna byla bohužel za plotem v sadu, a Aira stála jako strnulá a vystavovala.

14. týden

Cvičíme všechno a stále dokola, Aira se při blbnutí se psy trošku rozdivočela a přivolání "ke mně" přestalo fungovat :-) takže napravujeme. Cvičíme tedy: ke mně, následné k noze s obejitím mě za zády a přiřazení k levé noze, sedni, lehni, čekej, místo, hlas, ticho, daun, pomalu, hledej, dopředu, přines, drž, pusť. Z knih jsme vyčetli, že nemáme výcvik přehánět, protože přílišný důraz na poslušnost může při lovecké praxi působit negativně, obzvlášť dokud pes/fena nebude pohlavně dospělý/á, takže klademe důraz na hru a v rámci hry teprve ten výcik. Odhaduju, že u Airy se probouzí vystavování, takže studuju co můžu, abych nic nepokazila.

13. týden

Psí škola vedená pod cvičákem nás navedla, jakým směrem by se mohl / měl ubírat další výcvik Ajris. Takže malé shrnutí toho, co si pamatuju:

Povel není jen slovo. Pes nám nerozumí, nejdůležitější je proto intonace. Štěně je schopné rozeznat nejprve tři druhy intonace (normální, pochvalná, při trestu), později více. Je potřeba tuto intonaci jasně rozlišovat. (Vyzkoušela jsem hned večer a opravdu to funguje, Aira reaguje lépe.)
Každý povel se musí vždy dokončit. Není dobré na nedokončený povel navazovat dalším povelem.
Psa nepouštíme na volno, pokud není 100% jistota jeho přivolání - neriskujeme potrhání od agresivního psa nebo jinou strašnou věc. Raději používáme stopovačku, kterou nemusíme zrovna držet v ruce, ale jeho konec můžeme kdykoliv přišlápnout.
Povely sedni, lehni, i aport trénujeme také na vodítku / stopovačce, je to pupeční šňůra mezi námi a psem, a psa můžeme ovládat v případě, že se mi do splnění povelu nebude chtít.
Když se pes něčeho bojí, je potřeba ho s tímto seznámit a ukázat mu, že není čeho se bát. (My trénujeme vysavač:-)

Náše domácí úkoly - po povelu KE MNĚ navázat povelem K NOZE tak, aby mě Aira plynule obešla zezadu a zařadla se k mé levé noze. Dále chůze na vodítku, změna kroku na klus a na běh, a zpět, s povelem k noze (lákáme pozornost od ruchu okolí pamlskem před hlavou psa tak, aby běžela rovně.)

12. týden

Při výcviku jsem začala používat clicker, velmi se mi to osvědčilo hned dopoledne, kdy Aira perfektně zvládla povely SEDNI, LEHNI a MÍSTO.
Dále trénujeme spaní v pelíšku, protože Aira byla zvyklá chodit spát ke mně na klín. Samozřejmě, že se jí takto nejlíp usíná, ale samostatnost je potřeba. Takže v průběhu dne, když je unavená a jde za mnou, sednu si vedle pelíšku, kde ona spí. I tak má pocit bezpečí. V noci už také nespíme v posteli, ale pelíšek přisouvám vedle postele, a ruku mám spuštěnou dolů dokud se Aira neuklidní a neusne.
K předchozím povelům jsem dnes přidala ještě HLAS a TICHO. S clickerem a odměnami doslova jako po másle :-)
Cvičíme další nové povely při procházkách - ZŮSTAŇ a DOPŘEDU.
V rámci hry trénujeme aport, tedy povely PŘINES a PUSŤ. To bere Aira jako velkou zábavu a vydrží přinášet i půl hodiny v kuse.

11. týden

Protože Airuša se pěkne rozdivočela a na povel KE MNĚ už nepřijde vždy, rozhodla jsem se pořídit si stopovačku a začneme trénovat s ní. Nezahálely jsme ale ani tak, doma stále trénujeme postoj a zuby, a nově SEDNI, což Airince jde jako po másle. Snad to zase nezakřiknu :-)
S útočením na ruce a obličej jsem vyzkoušela fintu, kdy jí to v rámci hry dovolím do té doby, než to začne bolet, a poté vykřiknu (ani nemusím předstírat) "au" a začnu kňučet :-) Trošku komické, ale funguje. Aira okamžitě přestane a začne se starat co se stalo. Doufám, že jí takto rychle nastavím hranici hry a bolesti.
Stříhali jsme drápky u paspárků a čistili uši, pěkná kosmetika :-)
Umíme LEHNI :-)

Protože se Airinka po dvou dnech v novém domově už otrkala a je z ní pěkný divoch, rozhodla jsem se začít s jejím výcvikem už nyní. Budu postupovat částečně podle toho, co mám načteno z knih a z internetu, a částečně podle své intuice. Naše předsevzetí, pokroky a úspěchy - a doufejme, že brzy budou - budeme z laického a začátečnického pohledu zaznamenávat sem, proto budu velmi ráda za odezvu a rady, které sem můžu zveřejnit. Piště na mail ;-)

10. týden

cíl: naučit Airu čůrat výhradně jen na podložku, odnaučit ji útočit na ruce a obličej a kousat, chůze na vodítku, povely "ke mně" a "nesmíš"

Na jméno Aira slyší a z 99% vždy přiběhne, taktéž přiběhne na povel KE MNĚ. Venčím ji na trávě bez vodítka a přivolám ji povelem "Aira ke mně." Teď nejvíce trénujeme povel "fuj" a "nesmíš" :-)) Zároveň ji chytnu za kůži na šíji a odtáhnu ji stranou. Zatím nefunguje :-) Normální věc je, že štěně okusuje co může, ale protože už mám ruce samou jizvu, tak je teď naším největším cílem odnaučit kousat dvounožce :-)

Díky častým procházkách trénujeme chůzi na vodítku. Chodí svižně, neloudá se ani netáhne. Po delší době už se jí jít nechce a kňourá, ale povzbudím ji, pokračuje dál, a až poté ji vezmu do náruče. Aira je mimo jiné šikovná, když míjíme zahrady se štěkajícími psy - nedivočí, neštěká a klidně jde dál.

Koupila jsem v chovatelských potřebách za pár korun pytlíček s malými masovými kostičkami. Aira se po nich může utlouct a dobře se dají schovat do dlaně, když trénujeme "sedni", "lehni" i postoj. Také jsem párkrát jednu hodila do trávy a Aiře jsem dala povel "hledej" a "dopředu" s cílem, aby kostičku pomocí nosu našla.